Takže dneska to bude něco jako BOOK REVIEW což je vlastně report o knížce.

V úterý jsem dočetla knížku JÁ NEJSEM NEVIDITELNÁ a moc se mi líbila. Věděla jsem o ní už dlouho ale až v pondělí jsem se jí dokopala koupit. Byla tak zajímavá že jsem jí přečetla za ani ne 24 hodin! Byla o 16 slepé holce, kterýž táta je spisovatel, dříve psal zábavné knížky které se lidem líbily ale posledních několik let dává dohromady knížku o koincidencích. Laureth za tátu odpovdá na maily od fanoušků. A v jednom stojí že nějaký muž našel zápisník táty v New Yorku, přitom má táta být ve Švícarsku. Laureth koupí letenky do New Yorku a rozhodne se tátu najít. Vezme si s sebou 7 letého bratra aby jí pomohl. V New Yorku se setkají s člověkem který má tátův zápisník a dokonce zjistí že táta byl před několika dny v hotelu. Ale když se dostanou tam táta tam není a dozví se že tam předešlou noc nespal. A dál? víc vám neřeknu aby jste si knížku taky přečtli! na 99,9% doporučuju!

Dneska bych vás ráda seznámila s mojemi třemi miláčky. První vám jenom chci ujasnit že jenom jedna z nich je 100% moje. Takže ne nemám dva koně. Půjdeme hezky popřádku od nejmenšího po největšího. První je tedy moje kočička Isla, jsou jí 4 roky. Není žádné speciální plemeno, ale to nic nemění na tom že jí miluju. Je celá černá s zelenýma očima a je strašně roztomilá <3. Ve fotogalerii najdete její fotku s popiskem. Na druhém místě je Zuzanka, je to koňská babička :D. Nikdo neví co je za plemeno (Pokud tušíte co by mohla být tak mi napište na: zuzabalak@icloud.com)- její fotka taky bude ve fotogalerii i s popiskem. Jezdím na ní spíš "rekreačně".- převážně v kroku a sem tam v klusu. Ale pořád je v kondici, minulý rok mě schodila a zlomila mi ruku..........2 roky za sebou to se fakt může stát jenom mě. No nic zpátky k tématu, chtěla jsem si s ní vyklusat kopec  (posledních pár let na ní jezdím bez sedla a jsem zvyklá i cválat bez sedla) no a jí něco popadlo takže to vzala tryskem s kozlíkama (v tý době jsem jezdila jen rok), takže jsem se neudržela a skončilo to zlomeninou :D. A třetí je Amálka, je jí 11 a je to hucul, jezdím na ní rok a 3/4 a moc jednoduchý to s ní není, na ní jsem si zlomila ruku teď viz. pád, miluju jí je to krásná hnědka. Tak to by bylo asi všechno, těším se příště!! AHOOOOOJ!

Už je to několik dní co jsem na koni po pádu seděla, mám sádru i přes loket, takže to nebyl žádný extrém.....

Kousek od naší chalupy je jezdecká stáj zaměřená na přirozenou komunikaci. Tam jsem poprve po pádu seděla na koni. Vzhledem k tomu že jsem zvyklá koně krokovat s otěžemi jen v jedné ruce tak to pro mě nebylo až tak těžké (samozřejmě jsem ho vedla jen v kroku), ale i tak jsem měla velkou tendenci si oteže chytit i zlomenou rukou. Dneska po škole jedeme na koně kde jezdíme přes týden. Asi si sednout na koně moct nebudu, ale alespoň pozdravím Amálku a všechny ostatní.

Tak dneska jsem spadla z Amálky (koně) a mám zlomenou levou ruku (obě kosti na předloktí) a tak vám o tom něco napíšu.

Měla jsem si trénovat skokový set  a trenérku napadlo že by mi mohla postavit oxer ,byl by to první oxer co by jsem kdy skočila, ale Amálka poslední dobou hodně štycuje nacválala jsem a při pobýdce mi vapadl jeden třmen ale řekla jsem si že to zvládnu i bez něj.......... Připravila jsem si hezký sed, správně jsem se zvedla a Amy tesně před překážkou uhnula a jak jsem byla překloněná tak jsem spadla ramenem na kavaletu ale tam jsem měla vestu, je to zvláštní že vždycky když padám tak padám na pravou stranu a zlomím si levou ruku:) (jenom pro vysvětlení dneska jsem spadla po druhé v životě) no a tak mám zlomenou ruku:(